Dračí Doupě 1.6 – nesoutěžní

 

ostracon logo

Dračí Doupě 1.6 – nesoutěžní

dracak jpg

Tak jo, cucáci! Chcete slyšet, co si o tom myslím já? Tak mi dolejte korbel a já vám to povím. Nebudu tu mlátit pantem nasucho. Ne, tu jižanskou břečku vylej prasatům a dolij mi naši pálenku. No, jen se neboj, pořádně ulej. Ták, to je ono. Takže poslouchejte, protože jen díky radám starých, zkušených a bojem ostřílených válečníků, vám možná zůstane hlava na krku o tejden dýl. Jo, k čertu! Samozřejmě, že myslím sebe. A přestaňte se uculovat jak sedlácký hňup poprvé v hampejzu. Podle mě, jsme měli ty jižanský nicky vypráskat zpátky za moře, sotva se objevili se svejma
hadřikama a ozdůbkama. Prej zázraky moderního světa, dosud nevídané zboží, čarokrásné výrobky, které sever dosud neviděl. Tfuj. Možná jsme toho neměli vždycky moc ale k sakru, vše jsme vyrobili a vydřeli naším potem a naší krví. Nebyl to meč, co ukoval nějaký vzdálený rádoby kovář v počtu deset kusů za den. Ne, u bohů, byl to meč, který vykoval Harald
Železná píseň, byl to meč pro hrdiny, meč který měl jméno. Ale to už je jedno. Přišli s volným obchodem a jak to dopadlo? Jejich osad je pomalu víc než našich. Ve městech na pět seveřanů připadají dva jižani. Prej obchodní stanice. Nikomu do šlaka nepřišlo divné, že jejich “obchodní stanice” má více zbrojného lidu než leckterý náš jarl? A když už jsme u těch jarlů, ti taky nesou svůj podíl viny. Nechali se zlákat zlatem a hedvábím, které jim cizáci donesli až pod nos jako dar. Jako dar, k ďasům. Chápete tu ironii? Dárek je věc co dostaneš nezištně. A co chtěli jižané? Maličkost. Támhle kousek půdy pro svou stanici. Tady kousek
města, protože jejich obchodníci umí žít jen v domech z kamene. Tady zase potřebovali vybudovat opevnění pro své vojáky, kteří chrání jak jejich obchodníky, tak náš lid. Náš lid se uměl vždy ochránit sám, děkujeme za optání.
Ech, nějak mi vyschlo. Ty, nekoukej a dolej. Kde sem to….Už vím. A naši jarlové dávali a brali, zapomněli jak si ctidbalý seveřan shromažďuje majetek a slávu. Naše drakkary jen hnily v přístavech. Ale pak přišla druhá vlna. Ti první nesli bohatství a falešný med na jazyku, kdežto ti
druzí….až chlad přejíždí po zádech, když si vzpomenu jak jsem je viděl poprve. Slova plná ohně a pohled plný krve. Jejich mysl je jako nepoddajné železo, buď jsi s nimi a jejich bohem nebo nepřítel. Prej ochránce všeho lidstva, zastánce živých, hráz proti peklu. Něco
vám řeknu. Byl jsem v jejich chrámu, v tom novém velkém. Podíval jsem se na fresky, poslouchal příběhy z jejich svatých knih. Nebyly to příběhy o ochraně, o pomoci nebo milosrdenství. Byly to příběhy a válkách, krveprolití a zotročení celých národů.
Dolejte mi ještě a přihoďte do ohně. Tenhle příběh by se neměl vyprávět ve stínech. Nedivím se králi Torstenovi, že nakonec prohlásil jižany za přátelé severu. Nedivím se, že přijal jejich zákony a boha. Kdyby byli za mořem a ohrožovali nás, tak samozřejmě, vypořádáme se s nimi stejně jako s orkama nebo s kýmkoliv jiným. Seberem válečníky, naplníme drakkary zbraněmi a vyrazíme jim ukázat hněv severu. Jenže oni už byli tady, že jo. Bohové a ty jejich počty. Slyšel sem že v jejich říši jich žijí miliony. Umíte si to představit? To snad ani skřeti se tak rychle nemnoží.
Ale, to jsem zase odbočil. Přivezli nám princeznu pro našeho prince. Na stvrzení věčného přátelství, říkali. Jakoby jejich princezna u nás něco znamenala, prej si tam staré rody samy s úsměvy vrážejí nože do zad.
Ale, abych té žábě nekřivdil. Hezká jako obrázek, to zas jo a prej i hodná k našinci byla. Nechovala se jako ostatní, jako bys byl něco, co ti ve chlévě na botě zůstalo. Ne, paninka, prej, s nima mile vykládala. Hostitelka výborná to byla, dokonce naše písně se naučila zpívat. Akorát holka trochu bledá a smutná. No, ani se nedivím, vezmou vás, hodí mezi bandu
cizinců a ještě k tomu si musíte jednoho vzít. Na každý pád to vypadalo, že by tohle mohlo fungovat. Dokonce sama jižany krotila, když začali být chamtiví a vystrkovat růžky. Cože??
Jsi pitomej? Tos žádného jižana ještě neviděl nebo co pro bohy? Nemají rohy, to se tak říká jenom. Spadl si mamince z kolíbky na hlavu nebo co?
Když se narodil malej princ Erik, starej Torsten to předal mladýmu Avarovi a on s princeznou Isoldou začali vládnout, tak to vypadalo, že to snad dokážem. Že příjdem na to, jak s jižany vydržet a být opravdu přátelé a spojenci. Až do minulého měsíce, že. Krev se mi kypí, když si vzpomenu…..ale, nalejte mi radši. No, dobře, nalejte si taky, stejně
tu na mě civíte s otevřenou hubou, tak ať vám ďasové do hlavy nevlezou.
Princezna mrtvá, král Avar otráven a malej Erik zmizel. Nikdo nic neviděl ani neslyšel. To si snad myslí, že to připíšeme na vrub jezinkám? Jižani prskaj, že to museli být seveřani. Jasně, vlastního krále si budem trávit. Řeknu vám, seveřan by to udělal pěkně postaru. Ztečí vzal pevnost, všechny muže pobil, poklady odnesl a princeznu k sobě odvezl. Jed byl vždycky specializací jižanských vrahů a o dýkách v zádech sem už tuším taky mluvil.
Jenom vám povídám, zatím se sice naši neskonale moudří vládci hašteřejí a obviňují navzájem, ale nikdo neví nic jistě. A věřte mi, když vám povím,  že pod těma hádkama už teď slyším řinčet meče a křičet umírající. Jak to vím? Protože když sem byl malej cucák jako vy teď, několikrát sem zažil spory dvou jarlů. Panstvo se pohádá, rozkmotří a ve zlém rozejdou, ale nakonec jsme to my, kmáni, kdo si drží střeva a vypouští duši na bitevním poli.
Ale naštěstí tu máme vás, mladý zítřek, světlou budoucnost, zář našich dnů příštích, výkvět chrabrosti a odvahy a takové ty kecy, cokoliv vám verbíři do hlavy nalili. Prostě máte možnost si vysloužit slávu, bohatství, píseň bardů, vděk prostého lidu, nebo co se vám honí hlavou. Krále můžem zachránit, stačí sehnat tři věci. Naštěstí je vás dost, takže vás nepoženem od čerta k ďáblu, sami si vyberte co přinesete. Neříkám, že je to bez nebezpečí, jinak by jsme poslali Janka z hostince, ale od toho jste dobrodruzi, že jo.
Tak se se mnou ještě napijte a už vypadněte, král zase nemá tolik času. Jo a nezapomeňte! Nevěřte jižanům.